Objekt Lopourovy olejny na Veselý kopec doputoval z Damašku u Pusté Rybné. V Damašku sloužil k výrobě oleje již od druhé poloviny 18. století, lisovalo se zde lněné semeno.
Vylisovaný olej využívali při vaření, jeho nevýhoda spočívala v krátké době trvanlivosti.
Nejen lněné semeno, ale i další rostliny používali k lisování (konopí, bukvice apod.).
Při výrobním procesu byla použita vodní síla. Dokonce ještě na začátku 20. století, kdy objekt olejny využívali původní majitelé k pohonu mlátičky, okružní pily či šrotovníku.
Náhon k olejně
Olejna z Damašku
Pohled na olejnu Stodola již na první pohled zaujme netypickým tvarem. Na Veselý Kopec přenesli tuto netradiční čtrnáctibokou stodolu za Sádku u Poličky, kde stávala již v roce 1680.
Vzácná je nejen pro své netradiční provedení bočních stran, ale také díky střešní krytině. Celý objekt pokrývá kvalitní sekaný šindel. Šindel patřil na Hlinecku k nejrozšířenějším střešním krytinám ještě na počátku 20. století. Dřevo se používalo většinou smrkové nebo jedlové, především stromy rostoucí uprostřed lesa (méně světla - delší doba růstu - hustší dřevo). Ve větším rozsahu byly ještě šindele vyráběny v 19. století a na počátku 20. století v nedalekém Herálci.
Stodola ze Sádku Toto zajímavé technické zařízení přenesené na Veselý Kopec z Kleštic u Heřmanova Městce dnes můžete spatřit pouze v tomto skanzenu.
Stoupy drtily smrkovou nebo dubovou kůru pro potřeby koželuhů. Na jeho původním místě u Korábova mlýna prošel stupník vylepšením tím, že kůru nejprve rozřezaly kotoučové pily umístěné na půdě objektu. Stupníky zanikly v období mezi světovými válkami. Mnozí návštěvníci si jen těžko mohou představit, k čemu vlastně kdysi sloužily.
Stupník na tříslo